TELEGRAPH

Zvenčí se nezapřou rysy bývalé továrny na telegrafy. Tahle budova nedaleko hlavního nádraží v Olomouci, to je industriál povýšený na další level. To, co na první pohled na vnější fasádě naznačují nad městem svítící neonové prvky znázorňující zakládající tým olomouckého Telegraphu, je vevnitř dotaženo do naprostého detailu. Původní etáže dnes nesou galerii, coworking, kavárnu i loft. Každé patro má svou náladu, každé jiný účel i tempo. Vše propojuje cihlová příčka – rudá, neomítnutá, vedená skrz dům jako jeho páteř. Stará konstrukce drží, nový obsah pulsuje.

Galerie začíná přímo na chodníku. Žádné schody, žádné formality – jen sklo, světlo a obrazy. Ve vyšších patrech se pracuje, myslí, a užívá volný čas. Z kavárny se dá projít do malého sálu, kde se hraje, promítá, debatuje. Je tu i byt pro rezidenčního umělce – protože dům není jen o programu, ale i o lidech, kteří ho tvoří. A když se vyjede ještě o patro výš, do nástavby, změní se tón. Loft je jako vystřižený z filmového záběru. Ocel a umění doplňují eleganci celého prostoru. Celému domu kraluje terasa loftu, ze které se dá dostat až na samotnou střechu. Zde má návštěvník jediný úkol – užívat si výhledu na Olomouc z jedné z nejunikátnějších staveb nejen v této moravské metropoli.

Telegraph nevnucuje styl. Je přesný, neukecaný, architektonicky drzý. Věří, že umění patří blízko k lidem, že dobrý program potřebuje dobré zázemí a že industriál nemusí být surový, jen aby byl zajímavý. V Olomouci vznikl dům, který nečeká na návštěvníky – ale zve k tomu, aby se v něm doopravdy žilo.