
Příběh smuteční síně ve Vimperku je příběhem skutečného znovuzrození. V minulém století sloužil skromný domek na kraji hřbitova nejen jako jednoduchá smuteční síň, ale zároveň jako byt správce. V průběhu času se však pietní funkce vytratila a objekt se změnil spíše ve skladiště. Projekt obnovy přesunul smuteční síň do většího vedlejšího objektu a s domkem počítal jako s jejím zázemím. Kvůli špatnému technickému stavu však nezbylo než domek nejdřív zbourat, respektive rozebrat. Precizní práce umožnila následné umístění prvků zpět na své místo a vznikl tak objekt doplněný o soudobé zásahy.