
Na nádvoří Uměleckoprůmyslového muzea se vznáší světelný oblak. Lehký, proměnlivý, dýchající.
Mrak z dílny architekta Marka Štěpána reaguje na dění kolem – mění barvy, tlumeně svítí, občas zazní. Ve dne působí jako průsvitný baldachýn, v noci proměňuje dvůr galerie v tichou podívanou světel a odrazů.
Je to místo, kam se dá přijít jen tak. Sednout si, chvíli být, nechat se obklopit světlem. Technologie, která působí lidsky – jako by Mrak naslouchal městu a odpovídal mu.