Mestský cintorín

Hlavní myšlenkou bylo vytvořit místo posledního odpočinku v podobě lesoparku nejen pro vzpomínku, ale i pro běžné užívání. Vysázená zeleň vytvoří kontrast s betonovými plochami a jednotlivými hroby. Již nyní zjemňuje atmosféru a nahrazuje chybějící parkové plochy okolního sídliště. Lemující aleje tvoří kulisy a intimní zákoutí, která se mění podle ročních období. Terénní valy, zákoutí a uvolněná kompozice poskytují vizuální a pocitovou bariéru v kontaktu s pohřebišti. Svět živých a svět zesnulých v těsném, ale vzdáleném kontaktu. V harmonickém kontaktu.

Pietnost místa a přírodní charakter nastínily, jak volit materiálové řešení. Ocel s kontrolovanou korozí, železobeton a dřevo. Cortenová ocel jako symbol postupného stárnutí je použita na vstupním portálu. Portál – monumentální, strohá těžká brána dvou světů. Rozměrná konstrukce brány v kombinaci s betonovými sloupy slouží zároveň jako hlavní orientační bod v rozlehlém areálu. Koncové body hlavních cest mají svůj cíl – místa s lavičkami k zastavení, k rozjímání. Oblíbené místo – jižní cíp – zátoka s malou vodní plochou. Dnes již i s rybími obyvateli. Díky neznámému dárci. První známka přijetí tohoto území obyvateli.