Známe tajemství atelieru Korsa
Povídat si s Denisou a Davidem o vzniku Ateliéru 4.11 v Brně byl opravdu zážitek. Poznáte, když někdo bere svoji profesi jen jako práci, a když jí naopak žije naplno. A právě Denisa s Davidem jsou ten druhý případ.
Mluvili jsme o tom, proč si pro Ateliér 4.11 vybrali právě tak malý prostor, jaké výzvy jeho návrh přinesl i jaká ponaučení a plány do budoucna z celého projektu vznikly.
Ateliér 4.11 nevznikl jako klasická zakázka, co byl ten moment, kdy jste si řekli, že tenhle byt chcete využít jako vlastní experiment?
David: Žádný konkrétní moment „teď“ nebyl. Ke všem projektům přistupujeme stejně — chceme jít v kvalitě na dřeň. Rozdíl byl v tom, že tentokrát jsme byli investory my sami. To nám dalo velkou autorskou svobodu. Nemuseli jsme nikomu vysvětlovat nebo obhajovat odvážnější řešení. Jediným limitem byla naše vlastní peněženka a všechna rozhodnutí jsme si museli vyargumentovat mezi sebou.
Denisa: Možná právě to bylo ono. Běžní investoři se často bojí nových materiálů, náročnější údržby nebo toho, aby to nebylo „moc“. Výsledek pak bývá sázka na jistotu. My jsme si řekli, že to chceme zkusit a tu zkušenost si opravdu odžít.
28 m² je pro většinu lidí limit. Pro vás to byla spíš příležitost, co jste si na tom chtěli ověřit?
Denisa: Těšili jsme se na to. Limity vás nutí víc přemýšlet. Je to podobné jako u úzkých proluk nebo složitých rekonstrukcí — čím omezenější prostor je, tím jasněji z něj řešení vyplyne. Když nemůžete udělat všechno, musíte udělat to podstatné.
David: Je to typ výzvy, který vás posune dál. Trend malých bytů je dnes neúprosný a bylo by naivní tvářit se, že neexistuje. Právě tady jsme získali konkrétní know-how, jak i na malé ploše vytvořit důstojné bydlení. A reakce lidí nám zatím potvrzují, že malý byt opravdu nemusí být kompromis.
Nechceme dělat módní věci, které budou za chvíli staré, špatné a nebudou fungovat. Věříme tomu, co děláme, a chceme tuhle službu nabízet dál.
Byt působí velmi klidně, přestože pracuje se surovými materiály. Jak jste přemýšleli o tom, aby prostor nebyl tvrdý, ale obyvatelný?
David: Beton jsme chtěli přiznat. Jeho povrch je mnohem bohatší než obyčejná bílá omítka – světlo se od něj odráží měkčeji. Ten chladný základ jsme pak vyvážili teplem dřeva a výraznou oranžovou. Zrcadla pak mají dvojí roli: opticky prostor nafouknou a dostanou denní světlo i tam, kam by přirozeně nesvítilo.
Denisa: Buk je olejovaný s bílým pigmentem, aby byl měkký, jemný a trochu voněl. Ta oranžová vlněná látka od rohi nás uhranula. Čalouněné opěradlo se stalo okamžitě výrazným kusem celé sestavy. Celý prostor to hodně ohřálo.
Jak se liší navrhování takto malého prostoru od běžného bytu? Je to víc o detailech, nebo o rozhodnutích na začátku?
Denisa: Oproti většímu bytu tady nešlo řešit jednotlivé části odděleně. Všechno na sebe navazovalo a každá změna se okamžitě projevila jinde. Museli jsme proto navrhnout prostor jako jeden celek, kde se jednotlivé funkce přirozeně propojují.
David: Na začátku jsme virtuálně testovali rozmístění všech prvků a hledali, jak z každé funkce vytěžit maximum. Kuchyň tu například nemůže být pouze kuchyní, musí se v ní dít i další věci. Celý byt je propojený systém, kde rozhoduje každý centimetr — a to doslova. Posunete něco o centimetr a jinde začne chybět.
Nazýváte tenhle projekt určitým „manifestem" přístupu k bydlení. Co přesně tím myslíte, proti čemu se vymezujete?
David: Manifest vnímám spíš jako soubor hodnot než vymezování se vůči něčemu. Patří do něj zodpovědnost ke každému centimetru, detailu i materiálu — a zároveň snaha, aby všechno dávalo ekonomický smysl. Chceme navrhovat věci, které nebudou fungovat jen „teď“, ale obstojí i za deset nebo dvacet let. Často se setkáváme s názorem, že kvalitní architektura patří jen do luxusních vil. My jsme chtěli ukázat, že i malý byt může nabídnout stejnou kvalitu.
Jak se změnil váš pohled na komfort bydlení po dokončení Ateliéru 4.11? Co byste dnes navrhli jinak?
David: Změnili bychom jen drobné technické detaily. Je to novostavba, dům si ještě „sedá“, takže příště zase větší vůle u spojů různých materiálů. Ale víte co? Člověk si musí zachovat určitou otevřenost a možná i naivitu. Kdybychom se kvůli strachu z chyb začali držet příliš při zdi, byla by to škoda. Ateliér nám dal lekci ve skromnosti – zjistili jsme, že ke spokojenosti člověk vlastně tolik metrů nepotřebuje.
Denisa: Zase jsme si ověřili, že všechno má řešení. I to prasklé zrcadlo se dá prostě vyměnit. Skutečné pohodlí není o tom, že je všechno bez chyb, ale o tom, že se v tom prostoru cítíte dobře.
Jaké máte jako Korsa architekti plány do budoucna? Můžeme se těšit na další místo do Rare Places Mapy?
David: Některé věci si radši nechávám pro sebe — mám pocit, že když se vysloví moc brzy, ztratí energii. Ale dlouhodobě bych rád propojil architekturu, práci s prostorem, komunikaci se zajímavými lidmi a fotografii. Zároveň chceme dotáhnout projekty, které máme rozpracované, a dál šířit přístup, ve kterém architektura není módní výstřelek, ale dlouhodobě fungující služba.
Profil: Denisa Korsa Kanderová a David Korsa jsou manželé a tvůrčí dvojice za Korsa atelierem v Brně. Ateliér se zaměřuje na architekturu, interiérový design a zakázkový nábytek. David se vedle architektonické praxe se věnuje i fotografii architektury — jeho snímky doprovázejí publikované projekty řady brněnských ateliérů.