Tak trochu bláta, anglické estetiky a socialistického realismu

Venku je sychravo a já vzpomínám a vybavuju si. Vybavuju si místa, která jsem navštívila ve druhé polovině léta. A tím jedním českým ostrovem s několika navštívenými místy je Moravskoslezský kraj. Pojďme se společně vydat po vzpomínkových indíciích a uveďme si pár míst, kam stojí za to vyrazit, a nestojí to téměř nic, pouze časové okno určené výletu a (nejen) architektonickému poznání.

Začneme tak trochu osobní linkou. Moje drahá polovička je nadšenec do hor, do hor a zase do hor, a taky do všemožných sportovních výzev. V Ostravě je po několikaletém studiu téměř jako doma, především tedy na vrcholu Lysé hory. V zimě absolvoval LH24 a v létě se pro změnu brodí bahnem a močálem. Začátkem srpna se konala již tradičně sportovní akce MyDay ve Vendryni, kterou pořádá skupina kamarádů na počest jejich zesnulé přítelkyně, která si přála tyto závody organizovat. Cílem tedy bylo spojit sport s poznáním architektury a designu tohoto kraje. 

Z blátivé Vendryně do „anglického“ Třince

Vydali jsme se na Ostravsko den před sportovním výkonem. Popadla jsem s sebou foťák, abych mohla zdokumentovat nejen sportovní nasazení, ale také krásnou a specifickou architekturu Ostravska. Myslím si, že plno lidí vůbec netuší, že v Ostravě a blízkém okolí nejsou pouze zrezlé fabriky a dusivý smog , ale i několik architektonických a designových klenotů.

Vybavuju si, že ten den bylo horko, potil se i kámoš fotoaparát. Nicméně jsme to zvládli a tady je malá ukázka sportovního zápalu, kdy musíte projít 45 překážkami na 10 kilometrech a po celou tu dobu být tak trochu v klusu. Když nějakou překážku vynecháte, což je povoleno, ale jenom určitý výběr, tak už máte ruce ve vzduchu a hbitě je pokládáte na zem, jelikož vás čeká první angličák z deseti.

Ale teď už jenom estetika, lesk a třpyt architektury. Slibuji. 

Ve Vendryni ale ještě chvíli pobudeme. Tato obec se nachází přibližně 40 minut od Ostravy, v podhůří Těšínských Beskyd, blízko Třince, tudíž i velmi blízko Polska. Jen tak pro zajímavost – Vendryně patří mezi nejstarší osady v regionu východního Slezska.

I když jsme po závodu mířili směr Ostrava, nedalo mi a zkoumala jsem, co hezkého z oblasti designu a architektury by se dalo v okolí Vendryně vidět. Kdo by nechtěl spát na louce, tak jako my, může zkusit například tento glamping – bude to mít pravděpodobně více pohodlnější.

Následný cíl byl jasný – Třinec. Desetkrát mrknete a jste tam. Když mrknete dvanáctkrát tak jste dokonce před novogotickým Kostelem svatého Alberta. Od roku 2010 je památkově chráněn spolu s dalšími budovami v kostelním areálu. Musím říct, že jsem se cítila zčásti jako v Anglii, a to zejména díky červeno-oranžovým cihlám, kterém jsou ovšem typické v rámci architektury tak nějak všude po Ostravsku. Kostel působí majestátně a je na něm možné zpozorovat několik pěkných detailů.

Galerie se Zahradou přítomnosti, bývalý módní dům a plechová kavárna

Poté, co jsme si areál v klidu prošli, vyjeli jsme do Ostravy.

První zastávkou byla městská galerie současného umění PLATO. Galerie stojí na místě bývalých jatek z přelomu 19. a 20. století. Architektonické řešení umožňuje otočit šest stěn a otevřít tak budovu ze všech stran. V popředí je opět industriální vzhled - tedy cihly, betonová stěrka prostorná okna, trubkovité židle v rámci interiéru.

Plato poutá pozornost nejen svou architekturou a lokací, ale také například knihovnou, rostlinami, kavárnou a takzvanou Zahradou přítomnosti.

Knihovna je přístupná každému, kdo si chce prohloubit znalosti v umění a v příbuzných oborech. Po zapůjčení knihy se můžete přemístit jak do čítárny, tak i třeba do kavárny či zahrady.

Dalším úkazem je hydroponická stěna poblíž samotné kavárny. Můžete si vybrat a zakoupit rostlinku a zasadit si ji přímo v Platu, v prostoru nazvaném Klíčová dírka. Nicméně může i doputovat až k vám domů. 

A třešničkou na dortu je rozlehlá zahrada přítomnosti, která je věnovaná lidem, hmyzu, bezobratlým i obratlovcům, živočichům suchozemských, vodním i obojživelníkům, a v neposlední řadě také rostlinám a houbám. Zahrada se dělí na čtyři sekce a stává se tak oázou klidu a ticha.

Z klidu a ticha jsme se přemístili do rušnější části a to k nově zrekonstruované budově Ostravica-Textilia. Někdejší módní dům, otevřený roku 1930, patřil k nejluxusnějším stavbám svého druhu v tehdejším Československu a po dlouhá desetiletí představoval jednu z ostravských architektonických ikon. Komplex bývalého módního domu Ostravica-Textilia tvoří tři budovy navržené různými architekty. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2024. 

Ostrava rozhodně nezahálí a plánuje další projekty jako třeba velkolepý mrakodrap, který se chce pyšnit titulem o nejvyšší budovu České republiky. Zahájení stavby je naplánováno na rok 2028 a dokončena má být v roce 2032. Také má proběhnout rekonstrukce památkově chráněného Domu kultury města Ostravy do podoby koncertního sálu a chystá se tzv. „Černá kostka“ aneb Centrum digitalizace, vědy a inovací. A to není zdaleka vše – plánovaných projektů je celá řada.

Po pár navštívených objektech jsme potřebovali načerpat sílu z kofeinu a matchy, takže volba byla jasná – kavárna s osobitým interiérovým designem. Stará dobrá Kavárna Elektra měla o víkendu zavřeno, takže jsme zvolili novější podnik, a to kavárnu CØKAFE. CØKAFE představuje řetězec šesti ostravských kaváren, z toho jedna se nachází v Opavě. Kromě ledové matchi a skořicového šneka mě zaujala plechová svítidla bar do tvaru kruhu.

Locika v pohádkové věži a památník ze socialistického realismu

A protože Moravskoslezský kraj není jen o Ostravě, rozhodla jsem se do prodlouženého víkendu zařadit také architekturu Opavska. Konkrétně Památník obětem 2. světové války v Hrabyni a pohádkový červený zámek Hradec nad Moravicí. 

Památník stojí v bezprostřední blízkosti míst, na kterých probíhaly jedny z nejtvrdších bojů konce války na území dnešní České republiky. Hlavním úkolem tohoto architektonického zkoseného úkazu je prezentace dějin období 2. světové války a také shromažďování údajů o příslušnících československého domácího i zahraničního odboje i o obětech perzekucí nacistického režimu.

Musím podotknout, že návštěva památníku stojí opravdu za to. Vedle památníku se navíc nachází venkovní expozice. Po vstupu na kamínkové podloží mi naskočila v jeden moment husina a hlavou mi proběhly myšlenky typu – z tohoto se v minulosti střílelo.

Venku příjmeně pofukoval vítr, rozhlížela jsem se po bezprostředním okolí památníku až můj zrak doputoval ke vchodu se železným zdobením.

Druhý silný moment jsem zažila při vstupu do památníku – kde byla sebrána hlína z Lidicic, Ležáků a z dalších vydrancovaných míst.

Výlet za moravskoslezskou architekturou završila návštěva zámku v Hradci nad Moravicí, který se skládá z vícero objektů. Rozsáhlou proměnu hlavní obytné budovy doprovázelo ve 2. polovině 19. století rozšíření areálu o novogotický tzv. Červený zámek s konírnami, kočárovnou a hradební zdí. Později byla dostavěna pseudogotická Bílá věž. Hradec navštívili například Beethoven a přátelské vztahy udržovali bývalý obyvatelé zámku Lichnovští například s Mozartem, Hugem, Rilkem, Twainem či Picassem.

Zámek je momentálně známý jako důležité kulturní centrum, kde se každoročně koná řada mimořádných akcí, kterým dominuje hudební interpretační soutěž Beethovenův Hradec s mezinárodní účastí.

Ze zámku mě nejvíce zaujala věž porostlá břečťanem - jak stvořená pro Lociku. Natáčela se zde pohádka Princezna a půl království nebo detektivní seriál Labyrint II.

Horký víkend jsem chtěla zakončit osvěžením v architektonicky podmanivém opavském bazénu, ale to bude součástí dalšího výletu, jelikož na Ostravsku, potažmo Opavsku, a dalších oblastech Moravskoslezského kraje je stále co objevovat.