Kocanda Kravsko: Kus Toskánska v Česku

Když sjíždíme z hlavní silnice a krajina se kolem nás začne pomalu otevírat, před námi se objeví Kocanda. Stavba, která vypadá, jako by sem zabloudila z italského venkova — rozprostřená v mírném svahu, obklopená vinicemi a poli, s malebnými štíty a teplým světlem odrážejícím se od fasád. Není těžké uvěřit, že tudy kdysi vedla hlavní cesta z Vídně do Prahy. Hosté tehdy zastavovali v zájezdním hostinci, aby se nadechli, odpočinuli, vyměnili koně. Dnes se tu zastavujeme my – s podobným pocitem. Děkujeme, že jsme tady. „Gottseidank,“ jak se tu říkalo už ve středověku. Díkybohu.

Historie Kocandy je vrytá do každého kamene. Hlavní budova, barokní sál i staré keramické dílny vyprávějí příběh místa, které si zachovalo duši. A přestože prošlo proměnou, zůstalo něčím opravdové. Možná právě proto se tu člověk cítí, jako by vstoupil do jiné země. Do malého kousku Toskánska – jen pár kilometrů od Znojma.

Kus harmonie

Kde jinde se vzít, než na Kocandě? Celý víkend jsme pozorovali, jak se areál probouzí do rytmu svatebních příprav. Všude bylo cítit jemné napětí, klidnou euforii a zázemí zkušeného týmu, který proměňuje sny v realitu. Květiny přibývaly, stoly se leskly, ve vzduchu se mísila vůně pečeného chleba a čerstvě posekané trávy.

Kocanda má několik sálů, které se dají přizpůsobit každé představě — od intimního obřadu v zahradě po slavnostní hostinu pod klenutým stropem barokního sálu. Ubytování pro hosty je rozmanité jako samotné příběhy, které se tu odehrávají. Každý pokoj má svůj charakter, historické detaily a dotek starého řemesla. A když se večer rozsvítí světla, celý areál působí jako filmová scéna.

Gastrozážitky

Letní večer na Kocandě má chuť vína a pomalého času. Sedíme pod širým nebem, stůl se třpytí světlem svíček a kolem se rozlévá šum rozhovorů. Degustační večeře začíná jemně, skoro nesměle – první chod přichází s lehkým vínem z vinařství ZMEKO, druhý už se nese v duchu jihu. Každý talíř je malý obraz, vůně se mísí s čerstvým vzduchem a člověk se přistihne, že se usmívá.

Je to večer, který zůstává v paměti. Nejen kvůli chuti, ale kvůli atmosféře, která se nedá napodobit – pocitu, že všechno kolem je v rovnováze. Architektura, krajina, víno, lidé.

Jak se probouzí na Kocandě?

Ráno je tu jiné. Žádný ruch, žádné kroky z ulice. Jen ticho a vzdálené bučení krav. Okna dokořán, světlo se opírá o staré zdi, vzduch voní trávou a snídaní. Vzít si kávu a sednout si na zápraží – to je ta pravá definice klidu.

A pokud přece jen zatoužíte po městě, Znojmo je jen pár minut cesty. Ale mnozí zůstávají. Protože pokoje jsou velké a světlé, s francouzskými okny, kterými dovnitř proudí celé dopoledne. Protože tady se nikam nespěchá.

Co na Kocandě dělat?

Naše rada zní prostě: nic. Vemte si s sebou knížku, položte ji na noční stolek a klidně ji ani neotevřete. Procházejte se, dívejte se, jak se světlo mění na fasádách, jak den pomalu přechází v večer.

Kocanda je místo, kde se zastaví čas. Kde se nemusí plánovat, zažívat, objevovat. Stačí být. Dýchat, vnímat, usmívat se.

A být tam šťastní.